Dlouho, ale opravdu dlouho jsem nic nepřidávala, nepsala ani nefotila...
Já vím, skoro se stydím, ale prostě to nějak nešlo. Moje celoletní zdravotní potíže a stres mě zahnaly mimo fitko a tak trochu i mimo zdravý jídelníček ( no ony i ty tři svatby během jednoho měsíce Vám moc ke zdravému směru nepřidají, ale oslavit se to muselo :)). Sotva jsem se dostala zpět na trochu správný směr, tak jsem si doma svou nešikovností zlomila malíček na noze a to ještě podélně, takže jsem skoro dva týdny nemohla chodit a na závěr jsem skončila v nemocnici.
No prostě super úspěšné období.
Týden v nemocnici mi uběhl jako voda a díky tomu, že jsem byla sama na pokoji, jsem měla i spoustu času přemýšlet o tom, co a jak budu dělat dále. Tentokát jsem se pokusila vyhnout extrémní bolesti zad tím, že jsem si s sebou vzala posilovací gumu a každý večer jsem na pokoji jsem se bavila po svém.
Měla jsem i spoustu času si uvědomit, že se už opravdu těším až se vrátím k mému milovanému životnímu stylu, že to, co se dělo poslední týdny mi vlastně vůbec nesedělo. Byla jsem protivná, beze sportu i trochu popudlivá a z nezdravého jídla akorát unavená. Vyloženě jsem cítila jak se těším do fitka na tu naši crossfitovou začátečnickou partu i na běh a pobyt venku na čerstvém vzduchu.
Jídelníček i cvičení byly tedy připraveny a já se nemohla dočkat, až se trochu vzapamatuju a budu moct něco začít.
Začátky byly náročné, po nemocnici je i pár minut na elipticalu jako velký sportovní výkon a po pár sklapovačkách Vás druhý den bolí celé břicho. Ale každodenní pokroky člověka motivují ono ani to, že mi polovina oblečení nebyla dobrá není špatná motivace a tak jsem opět ve svém živlu.
Poslední slunné dny jsem využila pro mini výběhy venku a před 2 týdny jsem konečně zase zavítala do fitka.
Tréningy zatím velmi bolí a jsou extra náročné, ale ten pocit po jejich zvládnutí je prostě droga a já jsem ráda, že jsem si na ni opět navykla. Stejně jako na příjemný pocit ze zdravé stravy, připravování si krásných barevných talířů a všeho toho kolem. A to, že už zase zapnu rifle je taková třešinka na dortu.
Přeju Vám všem podobně pozitivní vstup do těch zatažených podzimních dní a já jdu vyrazit ven s Chelsinkou na procházku
Komentáře
Okomentovat