Thajsko I Bankok

Ač jsme už pár měsíců po svatbě a mezitím dokonce proběhla i nějaká jiná dovolená, řekli jsme si, že naše svatební cesta bude nějaká velká, krásná, zajímavá dovolená. A aby to bylo zase něco úplně jiného, tak jsme si vybrali Thajsko.

Muž zařídil letenky a ubytování už dlouho dopředu a tak nezbývalo než stříhat pomyslný metr a naopak dohánět všechny resty (kterých bylo nakonec opravdu hodně) s vidinou toho, že po návratu budeme muset stihnout všechnu prosincovou práci během 14 dní (a ano taky to tak teď vypadá).

Dlouho očekávané pondělí přišlo, dokonce jsem se v tu chvíli už i vyhrabala z nachlazení, které mě před odjezdem přepadlo a tak jsme sedli do auta a vyrazili do Varšavy na letiště.

Let jsme měli s přestupem v Dauhá (Katar) a cíl byl Bankok. 

Tam jsme dorazili do extrémního dusna, smogu, hluku a bylo to prostě něco neskutečného. Jak jsme při odletu z Dauhá jásali nad mrakodrapy první, co jsem kdy viděla,, tak tady jich kolem nás bylo opravdu hodně, připadali jsme si jako trpaslíci. Cesta z Rail dráhy do hotelu byla něco jako mezi "slumy", kde jsme se skoro báli a v centru všude milion lidí a stánkářů. Ale byl to neskutečný zážitek, úžasná atmosféra a prostě něco nepopsatelného a lákavého.

 Hned první večer jsme vyrazili na obhlídku. Ze začátku jsme se ještě celkem báli jíst na ulici, ale v následujících dnech jsme si to oblíbili nejvíc ze všech typů stavování. 

Samozřejmě, když už jste dva dny v Bankoku, musíte zkusit co nejvíc typických věcí:   

 Svezení místním taxíkem ve formě
"tuk tuků"
nás neminulo a docela jsme si to dobrodružství užívali :) Místní doprava byla něco nepředstavitelného, každý si jezdil jak chtěl, do toho spousta skůtrů a motorek, které předjížděly ze všech stran případně i po chodníku. Pruhů někdy vznikalo i pět místo tří jak se na sebe auta tlačily. Asi si přestanu stěžovat na dopravní zácpy u nás :) Tato doprava byla relativně levná a dobrodružná ovšem upřímně čichat celou cestu kouř z okolních aut a v té rychlosti se držet v otevřeném prostoru pouze tyček, nebylo zrovna nic moc pohodlného :)

Růžový taxík
byl něco tak neuvěřitelného, že jsme ho museli zkusit taky. V mé oblibené barvě u nás tedy taxíka určitě neseženete. Místní doprava vypadá tak, že jdete podél cesty a neustále Vám někdo nabízí odvoz a nechápe proč vlastně chcete jít pěšky. Při chytání taxíka ani nemusíte zvedat ruku, stačí se postavit na kraj cesty a on Vám každou chvíli nějaký zastaví. Je vtipné, že je v tu chvíli naprosto netrápí, že nejsou v žádném odstavném pruhu, ale klasicky v cestě a za nimi se dělá řada :) Ač mi někdy připadalo, že bychom na místě byli pěšky, tak tohle klimatizované cestování bylo o dost pohodlnější a bezpečnější než Tuk Tuk :)

 Tržiště v Bankoku při bloudění s naší skoro slepou mapou, kde byly památky prostě namalované klidně o jednu dvě ulici vedle darovanému koni na zuby nehleď, jsme si vlastně užívali, protože jsme objevili spoust míst, kam bychom se asi běžně nepodívali tady nás vedla směr jéé tam je nějaký chrám, tam jdeme Toto tržiště bylo očividně jen pro místní, už jenom to, že můj drahý měl problém jeho středem projít nám to jasně dávalo najevo. Tržnic jsme si užili ještě i později, ale tyhle první ochutnávky byly ještě krásně šokující jak vedle sebe leží ještě živé ryby, z druhé strany oblečení, vaření jídla, ovoce a spousta dalších. Pojem kontaminace neexistuje a peníze se berou stejně do ruk jako jídlo :) Je zajímavé, jak rychle člověk tomu pocitu, že musí být nějaká hygiena odvykne :D :D

Když jsme druhý den hledali něco k jídlu než bude mít Martin pracovní schůzku, A narazili jsme na Japonskou restauraci s mým milovaným sushi. Uznávám, že sushi chutnalo dost jinak a bylo opravdu výborné. Stejně jako mnoho jiných věcí si ho v česku asi dlouho nedám







V Thajsku si prostě musíte dát masáž a myslím, že po dvou dnech, kdy jsme denně našlapali přes 25000 kroků, jsme si ji fakt zasloužili. Tohle byla hodinová masáž chodidel hmmmm. Po ní jsme ještě dostali čajíček a mohli si jít hezky odpočinout na hotel.

V celém Bankoku bylo každou chvíli nějaké posvátné místo, chrám nebo alespoň socha. Jelikož je nutné se do chrámů zahalit a při vstupu do vnitřní části chrámu se i sezout vlastně se Vám ani nechce jít všude. Ale jelikož máme úctu k cizím zvykům, opravdu jsme poctivě vše dodržovali včetně pravidla, že se nesmíme fotit zády k budhům. 

Wat Intharawihan - chrám se stojícím budhou. Tento obří stojící Budha měl 32 metrů a pohled na něj byl fascinující. Tento chrám pochází z doby ještě před založením města. Sochu objednal údajně Rama VI. pro uschování Buddhových relikvií ze Srí Lanky. Jiná legenda praví že iniciátorem sochy byl jeden z žáků slavného opata.

Wat Suthat

V chrámu najdete velkého 8 metrového sedícího budhu a také velkou sbírku budhů,

Wat Saket - Golden mount: 

Náš cestovní dráček suploval Chelsinku 

Jde o kopeček, na kterém je umístěna zlatá kupole. Abyste došli nahoru, musíte zdolat 300 schodů úplná pohodka, čekala jsem to horší. Dříve tento chrám sloužil jako krematorium města, které posloužilo asi 60.000 obětem moru. Když vystoupáte nahoru uvidíte množství zvonečků a seshora uvidíte celé panorama města.

Výhled by to byl opravdu nádherný nebýt toho oparu, ale i tak jsme krásně viděli i dva velké chrámy, které jsme navštívit nestihli a také naše ubytování, které bylo poblíž nejvyššího hotelu v Thajsku a tak jsme vždycky věděli, kam se máme směřovat. Zažili jsme tady západ slunce a vyrazili zpět na hotel začít se balit. Tímto jsme zakončili poslední večer v tomto kouzelném a nepopsatelném městě. Nicméně uznávám, že jsme se fakt těšila na nějaký čerstvější vzdoušek.

Toho samozřejmě nejsou všechna místa, která jsme navštívili, pořád bylo kolem cesty nějaký "Wat", kam jsme vběhli ale vcelku jsou všechny stavby podobné, nádherně zdobené působící velmi uklidňujícím a spiritualistickým dojmem. Nestihli jsme vidět královský palác, protože nám ani jeden den nevyšel čas na dobu, kdy bylo ještě otevřeno, takže snad příště. 

Poslední velký Bankokský zážitek byly obrovské sochy na letišti při našem přejezdu k moři. 

Každá ze soch má velkou historii. Tady šlo o dva bratry, kteří se narodili s barevnou kůží a sloním nosem, které si vzal nějaký král k sobě jako chovance a tvořili mu pak základ armády a podobnými bojovníky. Pohled z boku řady, kdy takových soch vidíte tak 10 za sebou byl monumentální :)

Ovšem mé myšlenky už utíkaly jiným směrem. Nemohla jsem se dočkat až si opravdu odpočinu  a lehnu na pláž:) 

No a další část, co jsme dělali po přejezdu do Krabi a následně do Ao Nang, kde jsme trávili dalších 12 dní píšu v dalším příspěvku ZDE.

O tom jak jsme jedli a co jsme ochutnali se dočtete ZDE



Pár dalších fotek k prohlédnutí:


Letiště v Dauhá mělo zajímavou dekoraci a tak jsem se u ní museli vyfotit a klasická fotka v zrcadle v hotelu taky nesmí chybět